29.08.2014 00:30

Horečka marmeládových nocí

Do letošního února vařila džemy v pronajaté kuchyni a sklenicemi se svými výrobky plnila dětský pokoj. "Nemohlo to trvat věčně, v tom bytě už se skoro nedalo žít. Tak jsem se rozhodla otevřít si Marmeládovnu." Vlastně to bylo logické vyvrcholení její osobního příběhu, který začal dost nešťast­ně. "Ale nebýt toho, neexistují ani Marme­lády s příběhem,"

říká Hana Šindlerová.


Začalo to cizí ženou

Hana je z Prahy, Marek z Ostravy. Potkali se na Kypru, kde ona pracovala jako au pair, on tam byl řezníkem. Krátce nato se vzali a pak několik let pracovali ve Španělsku. Po sedmi letech se rozvedli, ale zůstali přátelé - i poté, co ona potkala ve Španělsku muže svého života a následovala ho do Německa. S novým partnerem postavili dům, narodil se jim syn, čekali holčičku. Byla v pátém měsíci, když jí muž oznámil, že miluje ji­nou. .. Vrátila se do Prahy. "Zhroutil se mi svět, život ztratil smysl. Dva roky jsem se utápěla v slzách, než jsem se s pomocí lékařů, rodiny a přátel dostala z nejhoršího. Syn chodil do školky, já byla doma s dcerkou. A začala jsem vařit dže­my," vzpomíná Hana Šindlerová, která v tom měla průpravu. "V dětství jsem trávila prázdniny u dědečka s babičkou. Měli vel­kou zahradu a pořád jsme dělali nějaké siru­py, šťávy a marmelády." Ovoce později vaři­la i v Německu, kde její partner vlastnil síť supermarketů a chtěl v nich prodávat i do­mácí výrobky. Své výtvory Hana nejdřív rozdávala pří­buzným a přátelům. "Brzy jsem jich ale va­řila tolik, že je nestíhalo konzumovat ani moje nejširší okolí." Až jí jedna z kamará­dek řekla, že by je mohla zkusit prodávat. "Tak jsem se předloni poprvé postavila na trh na náměstí Republiky a začala lidem na­bízet své zavařeniny. A protože jsem neměla žádné etikety, začala jsem sklenice ručně popisovat bílým fixem - aby zákazníci vů­bec tušili, co je uvnitř."

Sběratelka mašliček

Podle norem Evropské unie lze marmelá­dami nazývat pouze produkty z citrusů, však také kdosi Hanu Šindlerovou před ča­sem udal Státní zemědělské a potravinář­ské inspekci. "Od té doby dáváme na kaž­dou sklenici štítek s přesným složením a označením ,džem', slovo ,marmeládovna' jsem si ponechala jen v názvu podniku, protože se mi to tak líbí," vysvětluje maji­telka podniku uprostřed výrobny, jejíž přední část slouží jako obchod. "Nejsme klasická prodejna, ale kdokoli tady může zazvonit a nakoupit si."Sklenice jsou ručně popsané bílým fixem a ozdobené mašlí, zpravidla v barvě dže­mu. "Občas někteří zákazníci na farmář­ských trzích chtějí stuhu vyměnit za zlaté mašličky, což je služba, kterou rovněž na­bízíme, aby balení vypadalo ještě lépe -třeba když džem někomu nesete jako dá­rek," říká Hana Šindlerová a dodává: "Taky máme jednu pravidelnou zákaznici, která  si všechny mašličky od našich sklenic věší ke klíčům a vždycky nám pak ukazuje: ,Koukněte, kolik jsem těch vašich marme­lád už snědla!'"

S medem i sektem

Vedle džemů z tradičního českého ovoce - jahod, malin, borůvek či hrušek- jsou k maní i zavařeniny z exotických plodů, jako jsou kiwi, mango, pomerančči ananas. "Třeba mangový džem je pokaždé okamžitě vyprodaný, skoro bychom naněj mohli dělat pořadník," říká Hana Šindlero­vá. Nabízí i originální kombinace: hruška s mákem, malina s rebarborou, jahoda se sektem, borůvka s čokoládou, višně s tuzemákem, angrešt se zeleným čajem nebo mix jahoda-chilli-zázvor. "Tenhle džem má název Horečka sobotní noci a opravdu vznikl uprostřed horké sobotní noci, kdy jsem omylem popletla ingredience," vy­světluje třiačtyřicetiletá matka dvou dětí. Spojení angreštu a medu se zase říká Mar­kův sen - dotyčnému se o této kombinaci zdálo. "Zkusila jsem to uvařit a lidé v tom džemu našli zalíbení. Především  ti, kterým vadí cukr a preferují slazení medem." Ji­nou alternativou je sladit třtinovým cuk­rem. "Ale ani ten nelze použít vždycky: v případě světlých marmelád mění výsled­nou barvu a nevypadá to dobře," říká Šindlerová. Občas se stane, že se netypická kombinace nepotká s chutěmi českých zá­kazníků. "Na druhou stranu si už zvykli, že rádi experimentujeme, a pravidelně se ptají po novinkách."

Džem jako vuittonka

Zatímco v supermarketech lze ty nejdražší marmelády a džemy pořídit maximálně do 100 korun, výrobky Hany Šindlerové stojí 90-130 korun. "Je to dané stoprocentně ruč­ní prací, nejsme a nebudeme průmyslová výrobna. Všechno ovoce se musí roztřídit, očistit, umýt a nakrájet ručně," vysvětluje. Za dva roky, co se její zboží prodává na far­mářských trzích, se prý nesetkala s jedinou stížností na vyšší ceny.Tuzemských malovýrobců džemů v po­slední době přibývá. "Konkurence je už opravdu velká," potvrzuje Hana Šindlerová. Dřív prý vůbec nesledovala, kdo co vyrábí, až po zmíněném udání kvůli chybným eti­ketám se začala rozhlížet, jak to vlastně v tuzemsku s džemy vypadá. "Objevila jsem třeba výrobce, který dže­my balí do naprosto stejných sklenic, jako jsou ty naše, dokonce je taky ručně popisuje fixem, jen je namísto mašliček zdobí lý­kem." Jak na to reagovat? "Nejdřív se mi chtělo vzteky brečet, ale pak jsem si řekla, že je to vlastně pocta. Jestliže se vyrábí fa­lešné kabelky Louis Vuitton, proč by se ne­mohly dělat kopie Marmelád s překvape­ním?"

Pomerančová

Ještě před lety by málokdo dal přednost české pomerančové marmeládě před anglickou, dnes Ha¬na Šindlerová úspěšně prodává i tu. "Klasická anglická marmeláda se dělá ze sevillských pomerančů, jejichž sezóna je nesmírně krátká, navíc u nás nejsou prakticky k dostání. Ne-hledě na to, že obsahuje i kůru, takže je poměrně hořká, na což si mnoho Čechů dodnes nezvyklo," vysvětluje a dodává:"Hledali jsme proto vlastní způsob přípravy a nakonec jsme začali pomeranče filetovat: odstra¬níme kůru a dužinu, zpracováváme jen "maso".Tím pádem naše pome¬rančová marmeláda není tak hrubá a hořká."

Žádné šidítko

Vraťme se ale k Hančinu osobnímu příběhu.Ještě před dvěma lety stála každý den od půl sedmé ráno na trhu a prodávala své džemy, večer vykoupila od ostatních prodejců zbylé ovoce, z něhož s kamarádkou do tří do rána vařily další zboží. "Takhle to fungovalo sedm měsíců. Pak jsem zkolabovala a něja­ký čas pobyla v nemocnici. Po propuštění jsem se začala věnovat už jen výrobě. A prodejem marmelád jsem pověřila Mar­ka." Jak si pozorný čtenář všiml, zůstali přece se svým bývalým mužem po rozvodu přátelé... A tím se prozatím uzavírá marme­ládový příběh, kde slovo "příběh" zdaleka není jen marketingovým
šidítkem.        


—————

Zpět


Kontakt

Hana Šindlerová

Fakturační adresa:

Růžová 947/8
110 00 Praha 1
Česká republika

IČ: 61290866
DIČ: CZ7155260321

Fyzická osoba zapsaná
v Živnostenském rejstříku - Úřad městské části Praha 1


+420 603 413 903